Těžké žití
,,Eriko´´ jako by slyšela volat někde v dálce svoje jméno, za chvíli cítí jak s ní někdo opatrně třese. ,,No tak Eriko prosím'' překvapeně sebou trhne, mokrou rukou si otře zarudlé oči a vidí před sebou Tomáše, jak je celý mokrý a smutně a ustaraně se na ní dívá. Podívá se na nebe a poprvé za tu dobu si uvědomí, že prší a je celá mokrá. Tomášovi hluboké a krásné oči se na ní dívají a pak se ozve.
,, Víš vůbec že prší ??? ´´
Smutně přikývne.
,, A proč nejdeš někam dovnitř ??? Já jsem tě celou dobu hledal, nikde jsi nebyla a nikdo o tobě nic neví, prohledal jsem celý hrad a když začalo pršet, šel jsem tě hledat ven´´
Zmůže se jen na smutný úsměv. Tomáš jí jemně chytí za ruku a táhne směrem k hradu.
,, Mimochodem tohle mi už prosím nedělej, potřebuji vědět kde si a pojď trochu rychleji už takhle jsi celá mokrá a studená. Erika přikývne a oba rychle spěchají k velkým dveřím do školy. Vyběhnou hrozně moc schodů a pak už stojí před dveřmi do své koleje. Erika a Tomáš jsou totiž něco jako spolužáci, vlastně nejsou, ale chodí oba do stejné koleje, Tomáš chodí sice o rok výš, jenže to tady vůbec nevadí je to divná škola, vlastně jak pro koho studentům a učitelům, kteří jí navštěvují se divná nezdá, ale ostatním lidem ano.
Erika vejde do kolejní místnosti a nepřítomně si sedne do křesla u krbu a dívá se do ohně se stejným výrazem s jakým předtím pozorovala les. Tomáš na ní znovu upře svůj ustaraný a smutný pohled, dívá se na svojí kamarádku, ale když ona je tak hezká a ten úsměv, za tyhle myšlenky si taky okamžitě vynadá a dál jí sleduje. Erika se dál nepřítomně dívá a přemýšlí, nevidí to jak se na ní Tomáš dívá, ani to jak se hrozně trápí. Z obou na zem odkapává voda a Tomášovi začíná být zima, tak rád by se šel nahoru převléct,ale nemá to srdce tady Eriku nechat tak se tiše zeptá.
,, Nechtěla by si se jít radši převléct ? Neříkej mi, že ti není zima. Erika se na něj upřeně podívá svýma modrýma očima a Tomášovi přejede mráz po zádech, uhne pohledem a do hlavy se mu zase vrátí ty myšlenky, o kterých si ještě před chvílích myslel, že jsou to jen chvilkové přelétavé pocity. Erika se vůbec nemá chuť zvednout a jít se někam převlékat. Tomáš jí znovu jemně vezme za ruku, vytáhne z křesla dotáhne nahoru k jejímu pokoji a s úsměvem řekne.
,, Tak a teď se převlékneš a pak se sejdeme dole hrozně dlouho jsem s tebou nemluvil. Erika se opravdu převlékne do něčeho suchého a pak sejde dolů za Tomášem aby na ní zase nemusel hodinu čekat jako obvykle. Když jí Tomáš vidí scházet po schodech upravenou a dokonce trochu s úsměvem, pomyslí si že je ještě hezčí než si myslel, pak se smutně zadívá jinam a pomyslí si, že takhle o Erice přece nikdy nepřemýšlel, různě, ale takhle ne.
,, Musíš mít hlad, skoro jsi prošvihla večeři“ řekne jí s úsměvem a znovu se na ní podívá.
,, Jj to tedy mám´´
,, A chceš se jít dolu najíst? ´´ zeptá se Tomáš.
Erika se jen usměje a pak vyrazí dolů a doufají, že na ně ještě něco zbylo. Když vejdou do síně, uvidí ještě spousty jídla co zbylo a posadí se naproti sobě ke stolu, chvilku si povídají a pak se Tomáš najednou zadívá na druhý konec místnosti, Erika zpozoruje jeho pohled a chce se otočit a taky se podívat, jenže Tomáš se na ní trochu provinile podívá a jeho oči jako by říkali ne prosím nekoukej se, jenže právě tohle je poslední kapka k tomu aby se prudce otočila. Pohled, který se jí těsně potom neskytne je přesně ten co si nikdy víc nepřála vidět, s kamenným výrazem v pobledlé tváři se dívá na to jak její chlapec co tolik miluje, radostně flirtuje s jinými dívkami, nevadilo by jí že si povídá s někým jiným a nezazlívala mu ani to, že se dobře baví, jen na něj upírala svůj smutný pohled a uvědomovala si, že je mu jedno jak jí je, nezajímá ho co dělala celý den ani kde a s kým byla, vlastně si ani nevšiml, že přišla, naposledy se zadívá na svojí drahou polovičku a pak se usměje na Tomáše, který se vrtá ve svém talíři a po chvíli ticha zašeptá.
,, Promiň já, když já, no prostě, nechtěl jsem ´´
S úsměvem se na něj zadívá ,, Nechtěl si mi to říct?“
Tomáš uhne pohledem a pak dodá. ,, Jo přesně tak, nechtěl jsem abys to viděla“
Erika trochu zbledne a posmutní ,, Nevidím to poprvé a ani naposled´´ Pak se tiše zvedne, když prochází okolo svého chlapce, který je obklopen hloučkem smějících se dívek usměje se na něj ,,Dobrou noc a sladké sny´´ pak přidá do kroku, otevře dveře a rychle běží po schodech někam nahoru.
Tomáš se za ní dívá s nevěřícným pohledem, čekal by cokoliv, ale ten její úsměv a pohled s kterým se na něj dívala, povzdechne si ona ho vážně asi miluje, ale proč mu to vlastně tak vadí, měl by být přece rád i za ní, vzpamatuje se a vyběhne hledat Eriku.
Ta zatím celá udýchaná doběhne do nejvyšší věže, přes slzy nevidí zakopne o pár schodů, ale pak dorazí až na horu, kde je z věže vidět na nebe a je tu hrozně moc sov. Rychle najde tu svojí, vytáhne brk a pergamen naškrábe dlouhý dopis, vlastně to vypadá jako několik velkých černých fleků, jenže to jí teď ani trochu nezajímá.
Tomáš Eriku marně hledá po celém hradě a vyčítá si, že tak dlouho otálel a nešel hned za ní co když si něco provede.
Erika si osuší oči a vydá se cestou dolu po schodech, zastaví se před nějakými dveřmi a váhavě zaklepe, dveře se sami otevřou a ona vejde dovnitř, stojí v kabinetě své kolejní ředitelky, které si hodně váží. Když si ředitelka všimne jejích očí a tváří zeptá se.
,,Eriko děje se něco ? ´´
Erika chvíli mlčí a pak ze sebe tiše vykoktá.
,,Změnila jsem názor paní profesorko já víte já chtěla bych jed na prázdniny domů´´
Profesorka se nejdříve nechápavě dívá, vždyť Erika přece jet nikam nechtěla, tak nerada přece jezdí domů, ale pak řekne.
,, No dobrá jak si přeješ´´
Erika si zabalí kufr a táhne se s ním dolu po schodech, nevšímá si okolí a omylem vrazí do Tomáše. ,, Eriko neblázni kam jedeš´´ usměje se na něj
,, Krásný prázdniny Tome´´, otočí se zpátky z hradu a vidí člověka, kterého tak moc miluje a kvůli kterému se tak trápí jak jde bezstarostně ven s partičkou holek proč by taky ne budou přece prázdniny.
Větřík si lehce pohrává s parným letním dnem Erika jeda domů vlakem, nevnímá jak cesta ubíhá ani míhající se krajinu za oknem, z očí jí padají velké slzy a v jejím životě je prázdno. Když dorazí domů, hodí kufr do svého pokoje a vyběhne ven, rodiče ještě nejsou doma, asi nevědí že přijede tak brzo i když to psala,běží na místa, která tak dlouho neviděla a po kterých se jí tak stýskalo. Dojde na velkou křižovatku a zastaví se těsně na okraji chodníku, nepřítomně se dívá na spousty projíždějících aut. Okolo pobíhá spousty uspěchaných lidí, nikdo nemá čas zastavit se a zeptat se dívky proč brečí a jen tak tu stojí, proč by to dělali není to jejich věc.
Erika stojí a přemýšlí o všem co kdy udělala o všem krásném a pak otevře oči a uvědomí si, že ona to nechce udělat, chce žít a vrátit se do školy dál studovat a možná za dlouhou dobu taky učit. Za malou chvíli se jí vybaví spousty lidí kvůli kterým by tu stálo zůstat, usměje se a v tu chvíli okolo proběhne velký dav turistů, dychtících po památkách, na chodníku je velký zmatek, Erika se ještě trochu nepřítomně dívá a pak do ní vrazí nějaký starší pán, Erika ztratí rovnováhu a spadne přímo do silnice, po které právě velkou rychlostí projíždí nákladní kamion.
Komentáře
Přehled komentářů
To je moc pěkný i když smutný, ale ta tvoje kamarádka Akí je fakt dobrá mohla by psát další a další povídky moc se mi tenhle příběh líbí... má mojé pochvalu..:)
Kamarádka
(Aken James Takato, 15. 9. 2007 21:17)Nechci vám brát iluze,ale tohle je povídka kamarádky :)
oki
(Laddie Gohlová, 15. 9. 2007 21:10)Tak anonymko pises vazne uzasne ja sama bych tohle asi nikdy nesepsala a kdyby jo tak by mi to trvalo asi 15 let a jeste by to nebylo ono, mas to moc oki a proto pis dal!
kritika
(Benua Haut, 8. 7. 2007 14:16)
Opravdu se nebudu opakovat tyto povídky nemají ani jednu malou chybyčku
.........:-).........
(Adé, 21. 6. 2007 20:05)anonymko,píšeš moc hezky.Vím to moc dobře..a ty víš ploš.Je to fakticky moc klááásný.Sama píšu takovýhle příběhy..Máš to moc pěkný..piš dál..:-) pááá
Jéééé
(Tetra Mirages, 21. 6. 2007 19:54)
Tohle je tak nádherný a zároveň smutný.... jako napsaný ze života... Je to moc krásný a hezky napsaný... Byla bych moc ráda kdybych si mohla přečíst pokračování... Je to hezké (už po třetí to říkám) zajímavé a smutné... Takže jen bych chtěla říct tomu kdo to napsal.. ať se za to nestydí... umí psát velmi hezky takže není za co... :)
Tetra Mirages
Krása
(Ginny Monaghan, 21. 6. 2007 19:29)Tohle musel psát hodně smutnej člověk...na mě to aspoň tak působilo.Zapůsobilo to na mě.Je to krásně napsaný a citliví...ale bohužel taky smutný.Piš dál:)ráda si to přečtu:)
klásný
(Katie Wirschová, 17. 7. 2008 9:34)