Jdi na obsah Jdi na menu
 


Volba přichází

7. 7. 2007

Po podlaze většího pokoje se sunuly sluneční paprsky a ohlašovaly příchod nového dne. Proplétaly se přes pohozené věci a neúprosně směřovaly k posteli,na které ležel chlapec. Jeho lehce asijské rysy v obličeji lemovaly neposlušně zkroucené uhlové vlasy. Jeho tělo halily jen trenýrky,protože spát v něčem dalším by se rovnalo sebevraždě. Konec léta byl nesnesitelně suchý a teplý. I peřina pozbyla svého původního úkolu a tak ležela vedle postele,jako i mnoho jiných věcí. Slunce pomalu okusovalo i tuto peřinu a blížilo se k jeho obličeji. Dodnes si nepřipadal vyjímečný ničím jiným než svým jménem. Pro pár spolužaček i něčím jiným,ale tomu nevěnoval pozornost. Jmenoval se Aken James Takato. Příjmení získal po svém otci Masarovi,který kvůli němu a mamce opustil rodnou zem. Druhé jméno měl po dědečkovy a jméno Aken mu vybrali oba rodiče. Nikdy se pořádně nedozvěděl proč,asi se jim moc líbilo. Samozřejmě že nepoužíval celé jméno. Své druhé jméno vynechával a někteří spolužáci mu říkali Aki. Teda hlavně spolužačky a taky mamka. Jinak ve svém životě neviděl nic zvláštního. Až do svých narozenin.

V tu chvíli mu dorazily paprsky až na oblíčej a on zavřel oči. Ležel bez hnutí,ale už dávno nespal. Nešlo to. Hlavu měl plnou myšlenek a ty mu nedovolily spát. V ruce držel zažloutlý papír,nebo něco podobného a už potolikáté se mu před očima vyjevil obraz jeho narozenin.

***************************************************************

Seděl u stolu s rodiči a očima hypnotizoval nádherný dort s hořícími svíčkami. Zadíval se na hodiny a pohledem tlačil ručičky ke dvanáctce,aby se objala s malou a nastala hodina jeho narozenin. Zbývali ještě tři minuty, když se to stalo. Ručička najednou vystřelila kupředu a skočila rovnou na dvanáctku. Oči všech se rozšířily překvapením,nejrychleji se ale vzpamatoval Aken a už se nadechoval,že sfoukne svíčky.

Jeho nádech rezolutně přerazila Lusy. „Ještě ne mladý muži!“

Prudce vydechl bokem. „Ale mami vždyť už je dvanáct.“

„No je...ale to..to...je rozbitý...musíme koupit nové hodiny!“ ukončila rázně.

Něco zabrblal a čekal dál. Teprve teď si všiml že není jediný kdo touží po dortu. Greod vrtěl ocasem a hlavou opřenou o stůl sledoval tu sladkou bombu. Aken se usmál a chystal se zeptat jestli už je čas.

Když v tom se ozvaly staré hodiny z obývacího pokoje a z venku skřek nějakého ptáka. Akenovi to připomínalo sovy,které slýchával a sledoval po nocích dalekohledem. Ale teď ráno? Okna byla kvůli teplu otevřená a tak za chvilku přistál před zkoprnělým Akenem nádherný velký Výr. Lusy překvapeně vyjekla a Masaru se díval zmateně. Byl zmatený,ale né překvapený. Kdyby se na něj někdo díval,zahrnuly by ho otázky,ale oči všech byly upřené jen na Výra.

Akena sledovaly chytré oči a on bez přemýšlení natáhl ruku k němu. Výr ho lehce štípl do prstu. S překvapivým siknutím ucukl rukou zpět. Myslel si že se ho bojí,ale teprve teď si všiml že k němu natahuje nožku na které má uvázaný dopis. Bez váhání se ho chystal odvázat.

„Ne!“ vykřikla Lusy.

Aken i Masaru sebou škubly a podívaly se na ní.

„Já ho odvážu“řekla už normálně a natahovala k Výrovi ruce. Masaru vypadal jako by chtěl něco říct,ale Lusy byla rychlejší.

Když se blížila k dopisu,tak Výr odskočil,zaskřehotal a výhružně klovl směrem k její ruce.

Se strachem odtáhla Lusy ruce co nejdál od jeho zobáku.

Výr se znovu podíval na Akena a ten k dopisu natáhl ruce a začal ho odvazovat.

„Aki...“zašeptala vystrašeně Lusy.

„V pohodě mami.“odvázal dopis a usmál se na ni.

Výr se rozhlížel po něčem na stole.

„Asi ti vyschlo co?“usmál se na něj a přisunul k němu sklenici s chlazenou limonádou,protože na stole nic jiného nebylo.

Ten smočil několikrát zobák ve sklenici,děkovně zaskřehotal a odletěl oknem ven.

Aken chvilku sledoval své jméno a adresu . Pak otočil obálku a prohlížel si pozorně pečeť na které byly zobrazeny čtyři zvířata v nějakém erbu.

Bezpečně poznal poznal hada a lva. Další zvíře byl nejspíš jezevec a černý pták,nejspíše havran. Nejistě odlepil pečeť a vytáhnul zažloutlý papír.

Chvilku zaváhal a pak se dal do čtení.


Vážený pane Takato,

 

s potěšením Vám oznamujeme,

 

že ve Škole čar a kouzel

 

v Bradavicích počítáme se

 

studijním místem pro Vás.


 

V příloze Vám zasíláme

 

seznam všech potřebných

 

knih a vybavení.

 


 

Školní rok začíná 1. září.

 

Očekáváme Vaši sovu nejpozději

 

31. července.

 


 

Se srdečným pozdravem

 

 Sadrael Gerlod

  Sadrael Gerlod
     zástupce ředitele
 

 

S otevřenou pusou znovu a znovu prohlížel dopis. Čarodějové? Ale to jsou jen triky ne? Nebo nejsou? Proč by mu jinak přišel tenhle dopis. Chtěl se zeptat mamky,ale když zvedl hlavu tak se dívala na s otevřenou pusou a taťka z vážným obličejem. Když si všiml, že se na něj dívá, tak se snažil nasadit masku překvapení,ale Akena tím neošálil. Ale nedával tomu nějakou váhu,protože Masaru se tak choval často. Přisuzovaly to jeho vychování.

Podíval se znovu na Lusy. „Mami...je to pravda?“

No....no...určitě ne...je to jen hloupý vtip....určitě...“zmlkla, jako by chtěla toužebně zaslechnout něčí smích,ale bylo ticho.

A když není?“polkl naprázdno a hned ze sebe vysypal. „Mohlbychtamchoditmami?“

Cože?“zeptala se zmateně.

Mohl bych tam chodit mami?“

Tak to ani náho....!“ vychrlila ze sebe strachy,ale zarazil ji tvrdě Masaru.

Lusy!“

Zmlkla a podívala se mu do očí.

Už není malej. Necháme ho aby se rozmyslel a rozhodl sám.“

Ale vždyť je mu teprve 11.“řekne smutně Lusy

A myslíš,že zákazem se něco vyřeší?“

Lehce zavrtěla hlavou.

Aki?“zeptala se Lusy.

I kdybych chtěl,tak to nějak nepůjde. Je tu napsané ,Očekáváme Vaši sovu nejpozději 31. července,. A pokud vím tak žádnou nemáme.“ řekne smutně a položí dopis.

V okamžiku kdy to dořekl,tak se ze dvora za domem ozve houkání. Aken vyskočil z židle a vyběhl za dům. Z blízkého stromu ho sledovali bystré oči Výra a jako by na něj mrkl.

Usmál se a vrátil zpátky do kuchyně. Pustil se do dortu a tím nechal rozhodování na později.


****************************************************************


Odvrátil hlavu od světla a otevřel oči. A už mu zbývá jen týden. Celou dobu sedává Výr každé ráno na strom za jejich domem a čeká jestli odpoví. Pokaždé vyleze na strom a naplní mu misku,co mu tam dal, vodou. Sleduje jak se napije a odlétá do blízkého lesa. Ale pořád ještě nebyl rozhodnutý. Moc chtěl jít studovat do Školy čar a kouzel. Ale nechtěl opouštět svoje spolužáky,ale hlavně jednoho. Luckyho Blaina. Byl pro něj víc jak bratr. A opouštět ho na tak dlouho by asi nevydržel. Nevěděl. Tušil že to nesmí nikomu říct,ale nemohl odolat. Musí mu to říct a pak se rozhodne. Ať už to bude jakkoliv. Posbíral ze země oblečení a hodil ho na sebe. Trochu se upravil a vyšel ze svého pokoje. Seběhl schody a na verandě zahlédl rodiče jak se o něčem baví. Bez povšimnutý prošel domem a vyrazil k Luckymu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Tetra, 23. 9. 2007 23:49)

Mno co napsat? Prostě nádherný.. nemám co kritizovat.. možná že to ani neumím... to bude možná můj problém :D

Super!

(Elis, 31. 8. 2007 17:45)

Je to to nejlepší co jsem kdy četla!Akene prosím pokračuj v psaní, protože nás, tvé věrné čtenáře nikdy neomrzíš.Díky za nádherné povídky Elis a spol.

: )

(sorry1, 22. 7. 2007 14:14)

mas to krasny...no vazne. zadny chyby tam urcite nejsou a cte se to strasne dobre...moc pekny :)

...

(kristyna, 9. 7. 2007 23:37)

hezky, piisej dal, sem zvedava na pokracovanii ;)

:-)

(Maky, 9. 7. 2007 17:31)

kritizovat by se to opravdu nedalo, protože už ten začátek vypadá úžasně těším se až napíšeš pokračování :-)

:D:D:D

(Myška, 9. 7. 2007 11:34)

Moc se mi to líbí a jsem moc zvědavá co se bude dít dál ... Moc hezky jsi to začal ;) Ale chtělo by to třeba dát na konci každý kapitoly nějaké to napětí ;) Jinak se mi to moc moc líbí ....

mno ...

(Anca, 9. 7. 2007 0:41)

Aki sorry, ale kritizovat bych to nedokázala, protože nejsem kritik, ale bylo to jako všechno ostatní super :D

Hmmm

(Vruon, 8. 7. 2007 20:08)

Vypadá to zajímavě :D sem zvědavej co se z toho nakonec vyklube :)

Nebudu se opakovat

(Benua Haut, 8. 7. 2007 14:11)

prostě super

Vysvětlení

(Aki, 7. 7. 2007 14:25)

Tak tu je další kapitolka. Za komentáře budu moc rád a i za kritiku. :) Chci vědět kde dělám chyby. Některé věci se ještě můžou změnit. Takže mějte se mnou trpělivost. Díky všem co to čtou. Aki