Zastírací kouzlo
„Nevím Aki, jestli je Řachavý Petr hra pro tebe.“ Uculila se Selena při pohledu na něj.
Už potřetí uviděl jasný záblesk a jeho tvář vypadala jak prohnaná silným ohněm. Doufal, že obočí je ještě na správném místě, ale raději si to neověřoval dotekem. Povzdechl si a odevzdaně se na Selenu podíval.
„Jsem ráda, že už na mě nezkoušíš další navýšení vyhraných her. Tvému obličeji už určitě stačí trojité popálení.“ Chvíli držela vážný pohled a pak se hlasitě rozesmála.
„Tak copak si pro mě vymyslela dnes za trest?“ Marně se pokoušel, aby to neznělo tak zoufale.
„Dej Robinovi bombu hnojůvku na židli.“ Culila se jak neviňátko a podávala mu opatrně jednu.
„Vždyť už mě hlídá jako ostříž!“ Lehce zaúpěl a opatrně jí uložil do kapsy hábitu.
„To je tvůj boj hošánku, máš se naučit něco hrát. Jste dobří kamarádi, takže i on ví, jak na tom jsi a zná i moji náturu na podobné úkoly.“
Viditelně pobledl a z čela mu zoufalost skoro odkapávala. Vsunul ruku do kapsy hábitu a konečny prstů zavadily o pomačkaný pergamen. Vytáhl ho mezi prsty a rozbalil pergamen, který mu vyvolal na tváři až strašidelný úsměv.
Selena pozvedla jedno obočí. „To si našel recept na kámen mudrců?“
„V mém případě skoro jo, teda, když se mi to povede“
„Tak se pochlub šampióne.“
„Jestli to klapne, tak splním hravě tvůj úkol.“ S uculením odběhl ze společenské místnosti. A fofrem si to hnal k záchodu.
Jen co zapadly dveře kabinky, už seděl na deklu, v jedné ruce pergamen a v druhé hůlku. Přečetl si kouzlo s postupem, vyměnil pergamen za bombu hnojůvku a lehce se jí koncem hůlky dotkl.
„Abscondeus.“ Nejdříve to vypadala, že se nic nestalo, ale pak bylo zřejmé, že se hnojůvka jemně zprůhledňuje. „Na první pokus to není špatný.“ Ještě následovaly tři pokusy, než v jeho ruce nebylo nic vidět.
Schoval hůlku a co nejrychleji doběhl k učebně. Nakoukl dovnitř a s úlevou zjistil, že Robin ještě není na svém místě. Pokusil se nenápadně dojít až k jeho židličce a tam opatrně uložil nic na židli. Aspoň Seleně přišlo, že tam manipuluje s ničím a nechápavě zakroutila hlavou.
„To nic má být splnění mého úkolu?“ Pronesla ironicky, když se posadil vedle ní.
„Jen si počkej.“ Uculil se Aken a doufal, že kouzlo vydrží.
Po chvilce přiběhl do třídy Robin a automaticky kontroloval svou židličku, jako každý den. Než se dostal k posazení, tak do třídy vstoupil profesor a všichni vstali na pozdrav. Po pokynutí jeho ruky začali studenti usedat. V momentu, kdy si usedal Robin, se ozvalo hlasité lupnutí a učebnou se začal šířit štiplavý zápach.
„Tak to mi musíš po hodině vysvětlit.“ Culila se Selena pobaveně.