Pobertové a nové kouzlo
Remus, James, Sirius a Peter seděli na břehu bradavického jezera a hloubali nad učivem následující hodiny. Teda většina to jen předstírala a to ještě špatně.
Peter pokukoval po klidné hladině jezera a na studování neměl sebemenší zájem. James se pro změnu nenápadně rozhlížel jestli nezahlédne Lily, vlastně skoro nic jiného ve volném čase už nedělal a ostatní už ani nebavilo ho na to upozorňovat. Jediný kdo hloubal nad látkou přeměňování, které je za chvíli čekalo, byl Lupin. Vlastně tak to bylo normálně běžné, ale tentokrát byl nad sešitem skloněn ještě někdo jiný. A tou osobou byl Sirius, ačkoliv u něj bývalo spíš zvykem vymýšlet nějaké lumpárny a to nejvíc na jejich „oblíbence“ Snapea.
První si toho všiml Lupin, který na okamžik odtrhnul oči od sešitu a nechápavě Siriuse sledoval. Po chvilce už v jejich malé skupince nebyl nikdo, kdo by jeho zvláštní chování nezaznamenal.
Všichni na něj zírali nechápavě a Sirius jako by vycítil pohled tří párů očí. Zvedl hlavu a pobaveně se díval na pohledy svých přátel. Dřív než stačil někdo z nich promluvit, ujal se slova sám. „Myslím že mám hotovo.“ zazubil se vítězně, jako by zrovna na poslední chvilku uzmul Famfrpálový pohár z rukou Zmijozelu.
S nepředstíranou hrdostí k nim otočil sešit přeměňování ve kterém bylo spoustu čmáranců,textů a prapodivný obrázek tří koleček pod sebou.
„A já už se lekl,že ses začal učit.“ poznamenal suše Remus a James s Peterem se rozesmáli.
„Dělám víc než to.“ odsekl trošku Sirius “to je můj dáreček pro mastňáčka.“
Všem hned bylo jasné koho myslí a až na Remuse se usmáli. Tomu už tohle týrání přišlo příliš dětinské.
A také se hned ozval. „A ty kroužky mu mají ublížit jak? Tím jak sou nakřivo kreslené?“
„Velice vtipné Remusku. To je pohyb hůlkou. A myslím že moc složitý není.“ Přiložil k vrchnímu kroužku svou hůlku a teprve při bližším pohledu bylo jasné,že není uzavřen,ale skýtá se v něm malá mezera. Sirius přiložil hůlku ke konci více vlevo, následně udělal půlkruh po namalovaném pohybu. Další půlkruh udělal v opačném směru, jakoby se vracel k pomyslné půlící ose směřujíc stále dolů a dokončil pohyb hůlky ve spodní části třetího kolečka. Nahoru se vracel stejným způsobem, ale zrcadlově obráceně až nakonec pohyb hůlky skončil kousek od místa kde začal, ale víc vpravo. „Říkejme tomu třeba pletenec. To by si zvládl i ty Petře.“ zazubil se na Petera, který udělal uražený obličej, ale dál pozorně poslouchal.
„Formulka je trochu delší,ale po ukázce pochopíte že je to nutnost.“ ukázal špičkou hůlky na zvýrazněný text, kterým skoro prodrhl list sešitu. Multum dreadlocks maximum
„ Multum dre a dluks maximum?“ četl si spíš pro sebe Remus.
„Správně Reme, asi jsi z nás fakt nejchytřejší, když to hned přečteš správně“ lehce si rýpl Sirius.
Remus se jen lehce ušklíbl a dál to nekomentontoval.
„Výsledek si nechám jako překvapení, teď jen najít mastňáka“ začal se rozhlížet Sirirus po pozemcích.
„Támhle“vypískl Peter a máchal rukou směrem k přítmí stromů temného lesa, aby si šplhnul.
„Moc dobře Petere a vypadá že máme štěstí a trošku v tom sedu podřimuje. Za mnou!“ nikdo se na nic neptal,popadly věci a rychle běželi za ním. U okraje lesa se zastavili a pomalu se připlížili mezi stromy co nejlblíže k Severusovi.
„Nyní slavnostní premiéra.“ zašeptal hrdě Sirius, když pozvedl hůlku a následně začal směrem k Snapeovi dělat plenec a odšeptávat formulku. „ Multum dre a dluks maximum.“
Ostatní netrpělivě sledovali podřimujícího Snapea, ale nic se nedělo. Alespoň to tak vypadalo. Jeho mastné dlouhé vlasy se ale daly po chvilce do pohybu. Začali se proplétat mezi sebou jako živé a v nemožných obrazcích začali tvořit drdy, které by mohl závidět kdejaký zarytý a zkušený dredař. Všem dalo hodně síly se nesmát, když u stromu seděl Snape s nádherným dredovým účesem a oni se co nejtišeji vytráceli z místa činu.
Vůbec není divu že tento kousek pobertů se stal památným. Kdo by si taky nepamatoval Snapea s mastnýma drdama jak zmateně pobíhá po škole a hledá někoho, kdo by ho jich zbavil.