Když přístav bezpečí shoří
Celá škola se tísnila ve Velké síni a byl slyšet neustálý šepot tichých rozhovorů. Po chvilce rázným hlasem ukončila domněnky všech přítomných ředitelka Bradavic,Fiona z Albionu. "Ticho prosím!" Hovor okamžitě ustal a všechny pohledy se stočily k profesorskému stolu,kde stála. "Mnoho z vás zaslechlo už jistě alespoň částečnou pravdu o důvodu tohoto shromáždění." Nadechla se a pokračovala dál. "Na Bradavice zaútočila skupina uctívačů padlého Lorda Voldemorta,takzvaní neosmrtijedi."Při vyslovení poslední slova bylo v jejím hlase cítit opovržení a síní se ozvalo množství vzdechů. Tito nástupci smrtijedů byli skoro ve všech ohledech daleko horší . Mučili a zabíjeli bez sebemenšího zaváhání. Nezáleželo jim jakého původu oběť je,hlavně když mohou zabíjet. Jejich řady neustále narůstaly a tím i hrozba pro celý kouzelnický svět i svět mudlů. "V tuto chvíli se profesorský sbor pokouší kontaktovat Ministerstvo kouzel s žádostí o pomoc. Naštěstí jsou všichni v bezpečí hradu,takže prosím žádnou paniku. Profesoři se přesunou prosím ke mě."
Sotva ale domluvila,tak se za okny ozval bolestivý výkřik. Všichni zůstali zaraženě stát,ale jeden žák s jistotou poznal ten hlas. Jmenoval se Aken James Takato. Ten hlas znal příliš dobře a nikdy v životě si ho nepřál slyšet takhle. Poznal by ten hlas kdykoliv. Sice ho nikdy neslyšel s tímhle podtextem nelidské bolesti,ale byl to jistě on. Vlastně to byla ona. Haide Karai. Jeho spřízněná duše,kamarádka bez které si nedokázal představit svůj život. Znal její radosti a ona znala ty jeho. Společně sdíleli svoji bolest a byli si vždy oporou. Ředitelka znovu něco horlivě vysvětlovala,ale to už ji nevnímal. Zavřel oči a po chvilce se mu na rameni objevil jeho fénix Arya. Podíval se jí do očí a ona věděla co po něm chce. Než stačil kdokoliv něco říct,zmizeli oba neznámo kam.
Objevil se na mýtině u famfrpálového hřiště a jediný pohled mu stačil ke zhodnocení situace. U lesa se ze země zvedala postava,kterou ozařovali červánky zapadajícího slunce. Po každé straně stála zakuklená postava a hůlkami na ni mířili. "Tak co,vzdáš se dobrovolně!"vykřikl jeden ze zakuklenců. "Nikdy!!" vyprskla na něj dívka. "Dobře maličká. Avada Kedavra!!!!!" z jeho hůlky vystřelil zelený paprsek. Aken jen bezmocně sledoval jak se kouzlo blíží k Haide. Arya jakoby vycítila co má dělat najednou zmizela a objevila se těsně před ní. Otevřela zobáček a smrtící kletbu polkla. Tohoto nečekaného zvratu Haide využila a spoutala neosmrtijeda. Fénix vzplál mocným plamenem a na zemi se objevil popílek,z něhož vykoukla malá hlavička. Haide na něj zmateně koukala a jakoby zapomněla na druhého soupeře. Ten bez váhání vykřikl smrtelnou kletbu. "Avada Kedavra!!!"
Aken sledoval jak se Haide zarazila,ale než by stačil něco vykřiknout tak by bylo pozdě. Věděl že to nemá umět,že to nikdy nedělal,ale touha ji zachránit mu dodala sílu. Plně se soustředil a pak se mítinou ozvalo dvojité prásknutí z přemístění a on se objevil Haide za zády. Ta se s leknutím otočila a její pohled se střetnul s Akenovým. V tu samou chvilku zahlédla zelené světlo. "Mám tě rád broučínku"řekl Aken,lehce se usmál a pak se do jeho těla zavrtala smrtící kletba. Haide ztuhla a do očí jí vhrkly slzy. Akenovo tělo se převážilo dopředu,povalilo ji na zem a uvěznilo Haide pod sebou. Ta nebyla schopná jakéhokoliv pohybu a její tvář smáčely proudy slz. Okamžik poté se začaly okolím ozývat zvuky přemisťování. Na pozemcích Bradavic se rozhořel litý boj mezi neosmrtijedy a bystrozory. To ale Haide nevnímala. Jediné co cítila byla nekonečná prázdnota,která se rozlézala jejím srdcem. Byl pro ní celým světem. Přístav bezpečí.......radoval se s ní,utěšoval jí když byla na dně. Vždy tu byl pro ní a ona pro něj a teď..... Teď je konec. Cítila jeho chladné tělo a věděla že už se na ni nikdy neusměje,neobejme ji. Ztratila ho a ztratila i část sama sebe. Najednou se nad ní někdo objevil. Nevnímala ho,byla zavřená v sobě a okolní svět pro ni neexistoval. Z tmy jejích myšlenek ji vytrhl hlas jejího přítele Hardmey. "Pomůžu ti miláčku......" Věděla že to myslí dobře,ale v tuto chvíli jeho slova pro ni ztratila svůj význam.Jak ji může pomoct. Akenovo tělo položil bokem a snažil se jí zvednout na nohy. Ona ho ale odstrčila a klekla k Akenovi. Jemně mu rukou přejela přes víčka a zavřela prázdný pohled jeho očí,z kterých vyprchal ten nádherný a zářivý život. Pohladila ho po tváři a řekla skoro neslyšitelně. "Taky tě mám ráda Křemílku..." Vstala,beze slov objala Hardmeu a dala průchod svému smutku. Z očí se jí linuli proudy slz,které se vpíjeli do hábitu jejího přítele. Stáli tam do té doby než přišli profesoři s bystrozory,kteří je odvedli do hradu a odnesli Akenovo tělo.
Komentáře
Přehled komentářů
Ne nebudu krytizovat tato povídka byla senzační, ale jediné co by se k těmto povídkám ještě hodilo by mohly být třeba obrázky bylo by to oprvdu senzační ale jinak dávám těmto stránkám za 1 aprvdu se ti moc povedly a povídky jsou upa šupa (uplně super)opravdu dobré a těším se že budou zkvétat
........
(Lalala, 8. 7. 2007 13:53)udělej že ti lidi boudou psát třeba dset slov a ty budeš muset napsat příběh kdy se budou vyskytovat.. to vy se mi líbilo
Krásné
(Anča, 4. 7. 2007 20:39)Rozený spisovatel :), takový krásný a přitom dojemný příběh by hned tak někdo nedokázal vymyslet :)
Hezké
(Myška :-*, 17. 6. 2007 18:48)Na jednu stranu je to moc moc hezké ... zajímavé a napínavé, ale ten konec :´( Fňuk fňuk
Pěkný....
(Arya Rastan, 11. 6. 2007 11:00)
Moc se omlouvám, ale blbne mi počítač.
Povídka je moc pěkná, máš bohatou fantazii, ale přijde mi, že by ses víc mohl zabírat věcmi do detailů a rozvést je.
:)...
(Však ty víš kdo, 9. 6. 2007 18:00)Ty povídečky jsou naprosto super, akorát by mě trochu zajímal ten jejich konec... :) ale to záleží na tobě ;)
; )
(sorry1, 9. 6. 2007 15:51)to se ti povedlo.Opravdu moc pekne.Fantazii mas velkou,myslim,ze by nebylo od veci,kdybys ty "jednorazovky " rozsiril.
Super
(Tetra, 8. 6. 2007 19:44)Tahle se mi od tebe líbila ze všech nejvíc... umíš tak dobře psát :) Aki jen tak dál...
Krytika :D
(Benua Haut, 8. 7. 2007 14:02)